Exhortační kázání pro rytíře Templu - 1. část

23. května 2007 v 14:05 | sv. Bernard z Clairvaux |  Rytířství
Chvála nového rytířstva - Liber ad milites Templi: De laude novae militae
Huguesovi, rytíři Kristovu a velmistru Kristových bojovníků, věnuje Bernard, jediný toho titulu opat z Clairvaux, jistý si, že bojuje za správnou věc.
Pokud se nemýlím, drahý Huguesi, žádal jsi mě ne jednou, ani ne dvakrát, ale třikrát, abych pro tebe a tvoje druhy rytíře napsal exhortační kázání. Protože - jak jsi pravil - nevládnu kopím, mám se proti tyranským nepřátelům alespoň ohánět slovy, a vám bude nápomocná morální podstata tohoto poselství, i když nikoli má hmotná podpora. Vskutku jsem po nějaký čas otálel, ne protože bych nedbal tvé žádosti, ale proto, abych si nevyčítal, že k ní přistupuji lehkovážně. Dal bych totiž přednost tomu, aby se takového úkolu ujal někdo významnější než já a moje nezkušené pero, aby úkol kvůli mému selhání nezůstal nesplněný a tím potřebnější a
obtížnější.
Když jsem tak nějaký čas neužitečně čekal, splnil jsem tedy tvé přání podle svých nejlepších schopností. Pokud neuspěju, nepovažuj to za projev neochoty. Je na čtenáři, aby posoudil, zda je výsledek přijatelný. Ale i když někdo mou práci shledá jen minimálně uspokojivou nebo nedostatečnou, budu přesto spokojený, protože jsem neselhal v přání dát ti všechno, co jsem mohl.
Bernard opat z Clairvaux
I. Exhortační kázání pro templářské rytíře
1. Zdá se, že se zrodil nový rytířský řád v této oblasti, která kdysi byla navštívena v lidském těle shůry, totiž v Orientu. Když tehdy On mocnou rukou vyhnal knížectva temnoty, tak nyní On útočí na jejich učedníky, syny neposlušnosti, vyháněje je rukama svých ochránců. On také přináší spasení svým laikům, zvedaje znovu roh spásy ve vznešeném domě Davida, svého služebníka.

Tento nový řád rytířů věky dosud nepoznaly. Bojují ve dvou válkách, v jedné proti protivníkům z masa a krve, a v druhé proti duchovní armádě zla v nebi. Když muž sám statečně odolává nepříteli skrytému v lidském těle, nesoudím, že je to překvapoující, protože se to stává často. A když čistá duše bojuje s hříchem nebo s démony, je to záslužné, ale není to nic mimořádného, protože svět je plný mnichů. Ale když je muž ozbrojen mocnými meči a jeho pás je ozbrojen vyznamenáními, nebude to každý, přítomný či nepřítomný, považovat za hodné vašeho obdivu, protože na takového něco svět není zvyklý?

Zajisté je to rytíř bez bázně a hany. Zatímco jeho tělo je pro takové podmínky dostatečně vyzbrojeno, také jeho duše je oděná zbrojí víry. Je jistě dobře vyzbrojen po všech stránkách; nebojí se démonů, ani lidí. v pravdě se nebojí smrti, ale naopak po ní touží. Proč by se měl obávat o život a bát se smrti, když v Kristu je život a zemřít zamená vyhrát? Stojí věrně a s důvěrou ve službách Kristových. Upřímně touží po osvobození, a také být s Kristem, což je určitě větší milost.

Takto zabezpečeni, vyražte, rytíři, a zažeňte s nezkalenou duší nepřátele Kristova kříže. Na všeliké nebezpečí odpovídejte: "Ať je nám souzen život nebo smrt, jsme zástup Boží."
Jak slavný je návrat z takové vítězné bitvy! Jakým požehnáním je zemřít jako mučedník v bitvě! Radujte se, udatní bojovníci, přežijete-li a zvítězíte ve jménu Páně, to vskutku je důvod k velké radosti a slávě. Zemřete-li, spojíte se se svým Pánem. Život je zajisté plodný a vítězství slavné, ale posvátná smrt je vpravdě důležitější. Jistě, když "ti, kdož zahynou v Pánu jsou požehnáni", oč víc požehnání jsou ti, kdož zahynou pro Pána našeho?
2. Zajisté, ať zemřou na loži nebo ve válce, smrt Jeho Svatých je cenná v očích Páně, aniž by zaváhal; ale oč cennější a slavnější je smrt ve válce. Ó, život je zabezpečný tam, kde svědomí je čisté! Ti mají život jistý, kdož očekávájí smrt bez bázně, a naopak, přejí si z hloubi duše a zbožně ji obejmou! Ó, vpravdě zasvěcení a ochránění jsou tito rytíři, a jak jsou zcela svobodní od dvojího rizika těch, kdož bojují, ale nikoli za Krista. Často jako světští rytíři jste se museli obávat, že tělesná smrt některého nepřítele způsobí smrt vaší duš, nebo že dokonce snad jeho rukou zahyne vaše tělo i duše.
Samozřejmě, že v ohorožení, stejně jako když mu kyne vítězství, křesťan je odměnen náklonností srdce, nikoli válečnou štěstěnou. Když bojovník bojuje za dobrou věc, smyslem jeho bojenemůže být v žádném případě zlo. Stejně jako konečný výsledek nemůže býtt posuzován jako dobrý, když předmět boje nebyl dobrý a jeho záměry byly nepoctivé. Když jsi zabit a měl jsi úmysl zabíjet bližního , zemřeš jako vrah. Když zvítězíš, byl jsi silnější a silou vůle jsi protivníka zabil, jsi živý vrah. Je však nepřijatelné být vrahem, ať mrtvým nebo živým, vítězným nebo poraženým. Nešťastného vítězství dosáhne ten, kdo zabil muže, podlehl zlu apopouští své domýšlivosti; pak se ho zmocňuje nenávist a pýcha.
Co však říct o těch, kdož nezabíjeli kvůli žárlivé odplatě nebo ze zrůdné ješitnosti, leč, aby si zachránili život. Toto vítězství zajisté nenazvu dobrým, protože smrt těla je menší zlo než smrt duše. Vždyť duše nemusí zahynout, když zahyne tělo. Ale duše, jež hřeší, zahyne.
II. O světských rytířích
3. Co je tedy konečným výsledkem nebo plodem světského rytířstva, moju-li říci , věru padoušství, jestliže vražedník hřeší a prožívá zkázu a pocit ztracenosti u věčné smrti? Vypůjčím si slova apoštola a řeknu tomu, kdo oře, aby se k pluhu připoutal v naději, a tomu, kdo mlátí, aby neztratil z očí zrno naděje.
Jakému účelu, ó rytíři, má sloužit ten hrozný omyl; čím je ono nezvládnutelné šílenství, jež je příčinou toho, že bojujete s takovým stupněm úsilí a horlivosti, že dospíváte až k smrti nebo hříchu? Halíte své oře do čínského hedvábí a zdobíte zbroj cáry nevím čeho; malujete štíty a sedla, pokrýváte uzdy a ostruhy zlatem a stříbrem a drahými kameny, a pak se vší tou nádherou hanebně a s bezmyšlenkovitým chvatem spěcháte vstříc smrti. Je ta nádhera ozdobou rytíře, nebo cetkami ženy? Mylsíte si, že vaše zlato odrazí meče nepřátel? Že couvnou před vašimi klenoty? Že neproniknou vaším čínským hedvábím?

S konečnou platností, jak jste jistě zažili z vlastní zkušenosti, být válečníkem, vyžaduje tři nezbytné vlastnosti. Rytíř musí být silný, pilný a obezřelý, činorodý, pohyblivý a rychlý v díle s mečem. Tak k čemu potom, na druhé straně, zaslepeně pěstovat zženštělé kadeře a šňořit se dlouhým a mnohadílným hávem; proč nakonec ukrývat jemné a něžné ruce v zápavě rukávců? Nadevše je tu pak obavy budící ¨nejistota svědomí, i když jste dostatečně ozbrojeni, když jste se vydali na tak nebezpečnou cestu, tak lehkomyslně a světácky vystrojeni. Není pochyb, že příčiny válek a sporů mezi vámi spočívají buď v nerozumném, nezkrotném hněvu a prázdné touze po slávě, nebo v pozemské chtivosti. Je jisté, že kvůli takovým důvodům není správné zabíjet, ani umírat v boji.
III. O novém rytířstvu
4. Kristovi rytíři ael vpravdě smějí bojovat v boji za svého Pána, a nemusí se obávat, že hřeší, zabíjejí-li nepřátele, ani se nemusí obávat smrti, protože přivodí-li si smrt nebo sami padnete za krista, nezhřešíte, ale získáváte plné právo na slávu. Ať tak či onak, Kristus zvítězí, protože v prvním případě ochotně přijme smrt nepřítele a v druhém rád poskytne svému rytíři útěchu.
Kristův rytíř může udeřit mečem se ctí a zahynout také se ctí. Protože když tne, slouží Kristu, a když zahyne v Kristu, poslouží sám sobě. Nenosí meč aniž by sloužil správné věci, protože je nástrojem Božím, a trestá zlovolné, k větší chvále pravdy. V případě, že zabíjí zlovolné, není vrahem. Pravím, že pak je vrahem zla a Kristovým bojovníkem. Obrací na útěk zlovolné lidi a je obráncem křesťanského řádu. Na druhé straně, je-li zabit, nezahynul, ale vrátil se domů.
Když tedy přináší smrt, je to ku prospěchu Kristovu. Když zahyne, je to k jeho prospěchu. Smrt pohana představuje slávu křesťanstva (S TÍMHLE NESOUHLASÍM), protože se jí oslavuje Kristus. Smrt křesťana je významnou událostí, při níž Král bohatě odmění své rytíře. proto se spravedlivý raduje, že vidí průchod práva.
"Řekni lidem: těší se spravedlnosti? Jenom když je to Bůh, kdo soudí v této zemi." Nemám na mysli, že by se pohané měli pobíjet, existuje-li jiný způsob, jak jim zabránit v mimořádné útočnosti a útlakem věřících. Zdá se však, že je milosrdnější je zabíjet, než je nechat tolik hřešit a porážet spravedlivé. Proto snad spravedlivý si zvolí a vezme hřích do svých rukou.
5. Co je jisté? Kdyby pro křesťana nebylo přípustné použíti meče, proč by předchůdce Spasitele učil, že vojáci se mají radovat ze svého žoldu, raději než zakazovat jim, aby sloužili svému poslání. Jestliže na druhé straně ti, které k tomu určil Bůh, skutečně smějí vládnout mečem - nejsou-li povoláni k milosrdnějšímu zaměstnání - pak kdo, ptám se, je k tomu oprávněnější, než ti, kteří drží naše srdce a duše na Sionu, naší pevnosti?
Protože oni vyhnali přestupníky božského zákona a ochránili spravedlivé v pravdě. Podobně také porážejí válkychtivé pohany a zabíjejí ty, kdož nás pohoršují, a zahánějí hříšné ze svatého města Páně. V Jeruzalémě špatní chtivě uloupili drahocenné bohatství křsťanů světského stavu; znesvětili náboženské relikvie; obsadili Svatyni boží. Nechť dopadne meč věřících na šíje nepřátel, ať zničí každého, kdo se postavil proti uznání Boha, jenž tvoří víru křesťanů, aby pohané nemohli říci: "Kde je jejich Bůh?"
6.Až budou vyhnáni, on se vrátí domů a ke svému majetku, jenž vzbudil jeho hněv v evangeliu. "Ejhle," praví, "tvůj dům a tvoje roucha jsou zanechané opuštěné," a hořce toho lituje. Nato prorok odpoví: "Opusť svůj dům, zanechej svého dědictví." Kromě toho se splnilo další proroctví: "Pán vykoupil svůj lid a osvobodil jej, a oni přijdou a budou se radovat na hoře Sion, a budou se radovat v dobrém Pánu."

Šťastný Jeruzaléme, věz, že nastal čas, kdy budeš navštíven. "raduj se a pěj chválu, opouštěný Jeruzaléme, protože Hospodin utěšuje svůj lid, spasil Jeruzalém a Pán svou svatou paží utěšuje před zraky všeho lidu světa." Neposkvrněný Izraeli, opuštěný, není nikoho, kdo by tě pozvedl. Povstaň nyní, setřes ze sebe prach, Panno, zajatá dcero Sionu. Povstaň, pravím ti, napřim se a uvidíš, jaké blaho na tebe sestoupí z rukou tvého Boha. Nebudeš se už nazývat zanedbanou ani opuštěnou, protože Hospodin v tobě nalezl zalíbení, a tvoje země se stane úrodnou. Pozvedni zrak a uvidíš všechno, co se rozkládá kolem tebe; všichni se sešli a přicházejí k tobě. To je pomoc, seslaná Největším. Staré proroctví se teď vyplnilo ve všech směrech: "Vystavím tě znovu v celé pýše věků, jako velkou slávu po generace, a budeš se kojit mlékem všeho lidu světa, a nadto budeš sát mléko z prsů jejich majestátu." A podobně: "Jako matka konejší své syny, tak ukonejším já tebe, a v Jeruzalému najdeš útěchu."

Nevidíte, jak často stará proroctví předpovídala nové rytířstvo? Protože, jak jsme slyšeli, spatřili jsme nyní město Pána všech. Přirozeně se nesmíme spoléhat na doslovná splnění těchto textů, protože si musíme uvědomit jeich nebeskou povahu. Určitě bychom měli žít ve věčné naději, bez ohledu nato, jaká zlá znamení se během té doby objeví. Jinak by pozemské bohatství mohlo zmařit duchovní naděje a poznání naplněné předem by mohlo rušivě zasáhnout do příslibů budoucnosti. V ostatních ohledech časná sláva pozemského města nesnižuje slávu nebeského města, aůe připravuje pro ni cestu; přinejmnším o ní uvažujeme jako o formě slávy, jež je na nebesích, která jsou naší matkou.
IV. O způsobu života templářských rytířů
7. Ale nyní, aby naši rytíři mohli nastavit úroveň, která by zahanbila ty rytíře, kteří bojují za zájmy ďábla, nikoli za zájmy Boha, pojednávám rychle a stručně o životě a smrti Kristových rytířů. Jaké vlastnosti projevují ve veřejném životě, a jaké za války? Jinak řečeno, jak se liší Boží bojovník od světského?

Především mu nechybí kázeň a nepohrdá poslušností. Jak ukazuje Písmo svaté, neukázněný syn "bude zahuben, vzpurnost je jako hřích čarodějnictví, a neposlušnost je jako ohavný skutek modloslužebnictví". Rytíři budou vyjíždět a vracet se podle vůle jejich vůdce. On je také zaopatří jídlem a oděvem a oni nepřijmou zaopatření od nikoho jiného. A pokud jde o způsob života, vystříhají se výstředností jako je zlato, a budou používat jen věci nezbytné. Žijí jako mniši v utěšené a prosté komunitě, bez ženy a dětí. A vskutku jim nechybí evangelijní dokonalost, protože žijí stranou světa v jedné rodině, dbalí toho, aby střežili, spojeni v míru, svoji duchovní jednotu.

Oddáni všichni společné věci, jsou jedno srdce a jedna duše. Takto nikdo nesleduje svou individuální vůli, ale podrobuje se vůdci. Nevyhýbají se povinnostem, bezcílně nelelkují. Když nejsou ve službě, jedí, opravují zbreoj a roztrhaný oděv, věnují se úklidu a jiným nutným pracím a úkolům, které jim zadá vůdce.

Není mezi nimi rozdílu; pokud ano, pak jako zásluha za jejich skutky, nikoli díky urozenému původu. Soupeří spolu ve věcech cti, sdílejí břemena tak, aby splnili dílo konané pro Krista. Bez nápravy nezůstane ani jedno zbytečné slovo, ani neúčelná práce, nevázaný smích, reptání nebo šeptání, jakmile jsou zpozorovány. Oškliví si hry a sázky, jsou nepřáteli lovu a nenalézají zalíbení v odsouzeníhodném a krutém sportu sokolničení, jenž je v módě. Odmítají marnost a pomíjejícnost dvorních šašků, kouzelníků, trubadúrů a turnajů, a oškliví se jejich pošetilé triky. Vlasy si dávají stříhat nakrátko, v souladu se slovy apoštolů, protože muže zneucťuje péče o vlnící se kadeře. Zajisté si zřídka myjí a pěstují vlasy , spíše je zanedbávají, dokud nezhrubnou, nezapráší se a nezískají stopy boje a slunce.
8. Když se připravují na nadcházející bitvu, stane se jejich ochranou niterná víra. Vnější bezpečnost jim zajišťuje ocel, ne zlato - protože v nepříteli musí budit strach, nikoli probouzet touhu po kořisti. Jejich koně musí být rychlí a silní, nikoli okázalí a vyšňoření. Jejich účel je boj, nikoli slavnostní přehlídka. Touží po vítězství, ne po slávě. Raději budí hrůzu než impozantní dojem. Nejsou násilníky, neřítí se bezhlavě nebo lehkomyslně do útoku, uplatAňují v boji rozvahu a vojenské umění. Formují se do bojového pořádku opatrně a s rozvahou podle starého citátu: "Praví Izraelité jsou muži míru, i když se šikují do války."

Když jde doopravdy do tuhého, odkládají stav mírnosti, jakoby říkali: "Což nechovám nenávist k těm, kdož nenávidí tebe, Hospodine; nadto tvé nepřátele nelituju." Ženou se na protivníka, nemají ho za víc než za stádo ovcí. Nezáleží jim na tom, zda je v převaze, u divokých barbarů na množství nehledí. Nejen proto, že jsou si jisti vlastními schopnostmi, ale věří, že Pán zástupů je přivede k vítězství. Zajisté si věří, když se připomínají slova Makabejců: "Snadno se může stát, že hrstka zažene přesilu. V očích Božích nezálží na tom, zda je osvobodí pažemi mnohých nebo několika vybraných bojovníků, protože vítězství ve válce není výsledkem velké armády, ale síly dané Nebem." Viděli jsme jak muž zahnal tisíc nepřátel na útěk, a dva, jak zahnali deset tisíc nepřátel.

Ještě víc udivuje, že dovedou projevit mírnost beránka, ale dovedou být zuřiví jako lvi. Nevím mám-li je oslovit jako mnichy nebo jako vojáky; asi by měli být uznáváni za obojí. Jako mniši projevují mírumilovnost, jako rytíři vojenskou sílu a odhodlanost. A o tom můžeme říct toto: "Tento skutek pochází z rukou Hospodina a je v našich očích podivuhodný." Tyto muže vybral a dosadil Bůh z celé země; ctihodné muže Izraele, aby věrně střežili a udatně chránili hrob, kde spočívá skutečný Šalamoun, každý s mečem v ruce a bezvadně vycvičený pro boj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caseum caseum | Web | 9. září 2016 v 12:03 | Reagovat

férová půjčka ženám na md :-!

2 BenyW BenyW | E-mail | 16. ledna 2017 v 22:06 | Reagovat

I found this page on 16th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

3 TomkoO TomkoO | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 15:21 | Reagovat

Máte spoustu zajímavých článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama