Světlo je temnota

23. května 2007 v 13:05 | Já |  Má tvorba (hlavně zamilovaná)
Kdysi býval snad světlý svět,
to už ale pradávno vítr smet,
slunce tenkrát hřálo na mou tváři,
avšak už necítím více jeho záři.
Samota mne zcela obklopuje,
můj cit k tobě ještě stále žije,
chtěl bych opět cítit teplo tvé šíje,
a ne jen ten chladný pohled míjet.
Bylo by krásné s tebou opět mé dny sdílet,
a ne o samotě a v temnotě se stále svíjet,
kéž by přišlo opět světlo do mých temných dní,
a zažehlo opět a naplno ten cit nevšední,
Kéž bych znovu cítil žár té hebké dlaně,
znovu ten žár cítit na mé tváři smutné a prochlazené,
snad jednoho dne bude má věrnost oceněná,
však naděje mi nezbývá vůbec žádná,
protože má pýcha byla věc strašlivě zrádná.
Možná kdysi dávno chtěl jsem změnit svět,
a taky vzpurně bušil do zvonů,
ne už vůbec nechci měnit svět,
tenhle svět se totiž během let měnil podle svých divných zákonů,
hledí se na peníze, vzhled a společenské postavení,
lidé už docela zapomněli co je to láska, čest, odvaha a pohlazení,
tím, že bych si vzal život svět lepším nebude,
ale dobrým řešením pro mě to možná bude,
jednoho dne bude však lidstvo zcela určitě potrestáno,
a světlo bude temnota,
tam kde je něco bude nicota.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Harry Harry | 6. listopadu 2012 v 12:44 | Reagovat

Poněkud stupidní rýmovačky. Nebo snad tomu říkáš poezie?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama